A zde již slíbená reportáž z výpravy do Jeseníků :
    Po šťastném sobotním shledání v Tramtárii vyrazili naši tři nerozluční cestovatelé v neděli odpoledne na sever. Jak již mnozí víte, trio Janoušek-Samson-Redl pracuje průběžně na dalším společném albu. Až do podzimu tomu bylo spíše nárazově a příležitostně, ale poté, co jsme zjistili, že už je na stole 16 nových písní, většinou "téměř hotových", začali jsme se scházet pravidelně. Náš plán byl tudíž jasný : být celý týden spolu, chodit do hor, dýchat čerstvý vzduch, lyžovat, a hlavně psát, psát, psát, psát a psát. S odstupem času můžu zodpovědně říct, že s vypuštěním písmene P se nám v podstatě dařilo naše předsevzetí plnit. Jeseníky jsou nádherné. Nejvyšší hora Praděd se tyčí do výše 1492 m. Naše severské turné oficiálně sestávalo z koncertů v Jeseníku (4.3.), Opavě (5.3.) a Šumperku (7.3.), ale nikde jsme se netajili tím, že hlavním posláním expedice je autorsko textařské soustředění - slovy M. Bulgakova - krátkodobý tvůrčí pobyt (povídka, novela), ke kterému naše společná vystoupení poslouží jako vhodná záminka. Možná si teď někdo z vás, milí čtenáři, pomyslí, že to není fér vůči divácké obci, pořádat koncerty jen jako záminku pro umělecká setkání, ale ujišťuji vás, že neznám rozumnější a nezištnější důvod pro společné hraní než je touha být pohromadě. Pořadatelé, kteří se rozhodli tuto naši utkvělou představu podporovat, byli připraveni úplně na všechno. Napálili slivovice, napekli klobásníky, chleby se škvarkama (!) a kdybychom se nezamkli, nosili by nám je ráno snad až do postele. Tam se ale již od časných hodin pilně pracovalo a ze společenské místnosti se ozývalo bzučení notebooků a šustění tužek. Samson zapomněl heslo, pak se mu notebook zase nějak zaviroval či co, a tak jsme raději jeli do hor. Zatímco u nás na jihu již někteří agilnější družstevníci sázejí brambory, zde se ještě vesele lyžuje.
    Spojit příjemné s užitečným, to věru nedokáže hned tak každá agentura, a tak není divu, že Samsonův manažerský ferman nese očividné stopy mohatýdenní poctivé práce. Samson je vůbec vzácný člověk, to mi věřte, i když má svoje mouchy, například zálibu ve vysokých autech. Nemá to ale nic co dělat s Freudovskými komplexy - Samson prostě nerad řídí vsedě. To Jirka Šneberk, který normálně hraje v Semtexu a v Samsonově Partě, a s námi jezdí jako zvukař pro radost (jak se sám vyjádřil, když jsme mu oznámili výši jeho honoráře), má auto již o poznání skromnější, ale pořád ještě zbytečně honosné, a tak jsem to zase musel být já, kdo zachraňoval, aby naše výprava nepůsobila v kraji s vysokou nezaměstnaností příliš velkopanským dojmem. V nedaleké půjčovně malých aut jsem si vybral maličké červené autečko pro dvě osoby, a jak jsem s ním byl spokojený ! Ano, i v malém autě můžete udělat dobrý dojem na slušné, pracovité děvče - a to i chlapci nakonec uznali a slíbili, že si ta auta do příště také nechají vyměnit za menší. Půjčovné bylo ale nekřesťansky drahé, inu - horská přirážka...

    Nechci se moc rozepisovat o samotných koncertech, řekl bych, že nebyly úplně mizerné... chvílemi asi mohlo být znát, že jsme spolu rok a půl na veřejnosti nehráli, ale ne na muzice samotné, spíš v průvodním slovu, kde jsme si občas dávali zbytečnou přednost. Já jsem navíc s hrůzou zjistil, že se už vůbec neumím pohybovat po jevišti, že mi dělají problémy ty stovky mechanických pohybů, odkládání nástrojů, přepínání zvuků během zpěvu, kdy nemůžu sklonit hlavu a podívat se... Když se vám pod nohy připlete šňůra od kytary, po letech se naučíte ji poslepu odhrábnout nohou, atd. atd. ... No, tak mám zase nad čím přemýšlet. Ale lidi, kteří přišli, nám to sežrat nedali, a tak se dá říct, že jsme se - díky jim - po týdnu loučili s úsměvem a se vztyčenou hlavou.

    Ono je fakt těžké tenhle koncert ve třech úplně pokazit, i když se zdaleka neskládá jen z písní, které se "snadno hrají", a je to tou trojnásobnou přesilovkou, tou trojitou sebejistotou, která vyplývá z důvěry, kterou k sobě navzájem máme. Já prostě vím, že ať se stane během koncertu cokoli, někdo z nás z toho do dvou vteřin udělá fór, a to je pocit, který je na jevišti opravdu k nezaplacení. Kdyby se mi například spustila z nosu krev, s kapelou by to v podstatě znamenalo konec koncertu. S těmihle dvěma by to asi proběhlo tak, že Sláva by mě odvedl k vodě, a Samson by to jistil nějakým tím : Ano... I muži mají své dny...

    Ale dost už chvály, ostatně - domluvili jsme si na letos ještě kopec společného hraní, tak kdo nevěří, ať tam běží.

    A abyste si nemysleli, že jsme celý ten týden jen zbůhdarma propařili (i když zas tak daleko od pravdy to není), tady je text písně, kterou jsem v Jeseníkách s Jardovou pomocí dokončil. Původně jsem tam měl "Dva mladí básníci...", ale Samson se ke mně přitočil a přes rameno mi povídá : ... a není to trochu málo, Antone Pavloviči ?


Do ciziny
Tři mladí básníci u Máců na zahrádce
Ťukli si připili Ať život chutná sladce
Smířeni s osudem vyhnali z duše stíny
Co na tom že nikdy nesměli do ciziny

Vždyť i doma je krásně tak proč vlastně nepsat básně
Žít stále zasněn a vidět přitom jasně
Jak slunce prasátka vrhá na lysiny
Všem kteří nesměli nikdy do ciziny

Tři starší pánové sedí na zahrádce
Pozorně sledují bubliny v Poděbradce
Pak jeden povídá Slibme si za naše otce syny
Že nepojedeme už nikdy do ciziny

/ sólo /

Tři mladí básníci sedí na zahrádce
Napsali píseň a šlo jim to vážně hladce
Napsali koledy hity i evergreeny
A teď se jen modlí ať nemusí do ciziny


    Na snímku Samson předčítá úryvky z tohoto textu...


    A pro tuhle fotku jsme se s Jirkou 20 km vrátili.

    Tak ahoj, Jeseníky!