Pár dní před datem festivalu Ethnosfera v Skierniewici
nedaleko Varšavy vyrazil pětičlenný předvoj naší kapely,
posílený o našeho kamaráda, bardzo dobrze po polsku mlówiacego
bubeníka Rosťu Stárka z Nadorazu, kterého jsme
alibisticky angažovali jako perkusistu, (pro případ,
že by se během hraní na jevišti něco vy...lo)))
na aklimatizační průzkum krajiny.

A dobře jsme udělali, že jsme jeli dřív,



konečně už aspoň víme, jak se správně tančí polka !

Naše první kroky vedly samozřejmě do bahna nočního života,
kde jsme byli více než přátelsky přivítáni pořadateli,
s nimiž jsme neprodleně zahájili družební pařbu,
ze které se, bohužel, či snad spíše naštěstí,
žádné publikovatelné snímky nedochovaly.



Druhého dne jsme se prošli centrem,
které sice neoplývá tolika historickými památkami jako Praha,
ale přesto působí docela impozantním dojmem.
Všude se staví mrakodrapy, a mladé Varšavanky rozhodně nejsou
o nic méně okouzlující a upravené než holky u nás,
dokonce jsme se shodli, že jsou v průměru ještě o něco štíhlejší...
což nás přinutilo učinit několik praktických testů
nutriční hodnoty typicky polských jídel.

Polská kuchyně se od naší až tak neliší,
hodně zajímavé jsou ovšem názvy těch pokrmů,
nezřídka vám na tváři vyvolají minimálně úsměv
(ale stejně dobře se baví polský turista u nás, a nejen při jídle).
Tak například hovězí vývar se zde řekne rosól z wolowiny,
truskawki jsou jahody, jahody jsou ovšem borůvky,
a boruwki jsou pro změnu brusinky atd. atd...
Malý rohlík je rogalik, a tak jsme velkým říkali rogalo.

Kdo nemyslí pořád jen na jídlo, záhy zjistí, že laska v
Polsku znamená něco jako líska, lískovice,
zkrátka klacek, takže než vyznávat děvčeti lásku,
je asi lepší udělit jí milost, vyslov miuošč.


*


Karel přibalil do kufru značné množství různých
propagačních materiálů, včetně našeho nového singlu a pohlednic
s mojí fotkou, a ty jsem se na pěší zóně jal nenápadně zastrkávat
do stojanů před stánky a obchůdky, přičemž v patách se mí kamarádi
trousili dovnitř a lámanou polštinou se tázali prodavačů na cenu :

Přeprašam - ile koštuje ta čumkarta
s Wlaston Redlem ?
Eeee ???
No ta, s ton českon popstar...
Cholera, něznam tego faceta...

...ale protože Poláci mají lepší smysl pro byznys,
párkrát se jim podařilo za pár zlotých získat suvenýr zpět.



V cizině mě absolutně nikdo nezná, a to je vždycky hrozně osvěžující pocit,
který ponouká k řadě legrácek, které si doma už nemohu úplně s lehkou myslí dovolit,
a tak jsme mě náhodou objevili a obklopili u stolku zahradní restaurace,
hned za plůtkem vedle chodníku hlavní třídy, a naše skupina se
za značného výskání dožadovala mých autogramů, a tak jsem se jim
začal trpělivě podepisovat, a - kupodivu - během chvíle se k nim
přidalo i několik kolemjdoucích Poláků, inu - taki jest swiat...
(ano, a často i ještě veselejší bývám v cizině...
zažít to ale v Čechách, asi by mi hráblo !)

       

Nejvíc autogramů ovšem rozdal Karel J., na kterého se
po koncertě navěsilo hejno dětí, které zřejmě čekaly
někde ve stanech či v autech až dohrajem,
a úplně největší sukces z celého festivalu měl v noci
v karaoke baru Rosťa Stárek, který se nechal ukecat a vyšil
do naprosto zkoprnělé hospody polský hit "Něplač, Evka",
a ještě si pod mezihru střihl své ďábelské bubenické sólo na hubu.

Poláci jsou opravdu velcí patrioti, a tak, když ovace utichly,
i naši známí jeho výkon glosovali uznale zklamaným povzdechem :
To juž ně jest hjumor, kiedy Češy spievajon po polsku lepie něž Polacy.



A tak jsme jeli domů.





Do widzenia, Polska.







*