|
|
|
Napsali jsme - článek
Dojmy po první štaci
| vlasta | | v@r.cz | | 16. 05. 2003, 06:03:29 |
Ahoj, na chvíli zase z domova. Zdravím všechny a děkuju za slova chvály. Byl to pro nás velice těžký začátek šňůry, a když pro mě v sobotu večer přijel Pepa a vysípal, že nemůže zpívat, řekl jsem si "a jsme v pr...."... Nakonec ho dvacet minut před koncertem na Konopišti dva pohotovost konající doktoři připíchli v sanitce na nějakou kapačku a Pepovi se vrátila část hlasu. Přesto jsme se některé písně s vypjatějšími vokály neodvážili zařadit, čímž se nám repertoár o něco ztenčil, bohužel. Pepa měl pořád vysokou horečku, a protože se klepal zimou, skutečně jsme to po přídavku nechali už zdechnout, což ale s výší našich honorářů opravdu nemělo nic společného. Zvukaři, kteří byli zmrzlí jak sobolí lejno, měli před sebou ještě několik hodin balení a nakládání v dešti, a když jsem slyšel naprosto vysílené Hanýžčino "kluci, prosím prosím, už ne..." řekl jsem - dobře, konec. Dlužno podotknout, že jsme hráli ze všech kapel nejdéle, a že dole už skandovalo " jen " zhruba osmdesát lidí, kteří byli zjevně zdrávi anebo odhodláni zimou zemřít.
Při odjezdu z Konopiště jsme se ještě před dálnicí dostali do zácpy, tak jsme to otočili a jeli do Rakovníka okreskami, což znamenalo pár hodin navíc, protože nakonec jsme se stejně museli vrátit přes Prahu. Přijeli jsme asi hodiu a půl před vystoupením, a to fakt nestačí na to, aby ze sebe člověk setřásl stress, že se nestihne najíst, umýt, oholit ... Koncert v Rakovníku byl tím hodně poznamenán, a i když nám to rakovničtí sežrat nedali, za což mají u nás hrubě šplhnuté, při nejbližší příležitosti (bude-li jaká) si tam přeochotně rádi zajedeme zahrát reparát, tentokrát už ale určitě ne po Konopišti ! Po těchto dvou zážitcích už pak Český Brod byl hotovou procházkou růžovým sadem, Litomyšl prakticky také, a v Praze to už byla úplně jiná kapela, plná sebevědomí a legrácek. V Brodě se nevybíralo na náměstí vstupné (pojali to tam jako dárek obyvatelstvu za to, že tudy při Rock for People táhne desetitisícová armáda " hašišáků "), a tak jsem necítil potřebu kontaktovat výherce volňásků. V Litomyšli jsem ale přijel z hotelu do sálu až půlhodinu před začátkem, přímo z vany, už oblečený na hraní, což by bylo po pár dnech šňůry už naprosto obvyklé a dostatečné, protože kluci mě stejně při chystání nástrojů na jevišti neradi vidí, protože víc překážím než pomáhám... jenže nebylo ! Úplně jsem zapomněl na volňásníky, kterým jsem vzkázal, ať se přihlásí tak třičtvrtě hodiny před ! Ti mezitím ztratili nervy a lístky si koupili, což se už nesmí opakovat ! Vyzval jsem je sice z jeviště, aby si je po koncertě přišli nechat proplatit, nebo za něco vyměnit, ale nikdo nepřišel, bodejť, já bych taky nešel, po takovém přivítání, a tak se teď musím propadat hanbou. My na tenhle model nejsme zvyklí, to je jediné, co můžu říct na svoji obhajobu... Nikdy jsme se před koncerty nestarali nikomu o lístky - kamarádi, kteří chtějí na koncert se obvykle ozvou už odpoledne, nebo se přijdou ukázat pár hodin před, když se staví aparát...
A tak - aby se tohle už nestalo - opakuji, že na hlavní stránce je manažerův mobil a email, Karel o vás ví, ale je třeba se mu ozvat. Od soboty už budeme brát pro jistotu i nějaký notebook s připojením. V této knize jsou zachyceny vaše příspěvky s názvy, často také s nějakými emaily a čísly, ale ty berme snad jen jako pojistku proti zneužití. Na Karlovu adresu si můžete už teď o lístky napsat, nebo mu zavolat. Já tohle před koncertem nezvládnu. Je jasné, že se může někdo za někoho vydávat, ale když se přihlásí víc lidí na jedno jméno, bude jasné, že se tady někdo chystá lhát... Snad kdybychom vyprodávali stadiony, bylo by takového podvodníka těžko hledat v davu, ale v sále pro pár set lidí ? A pak : copak sem vůbec chodí nějací podvodníci ?
A tak vás, výherce, snažně prosím : volejte řediteli ! Také vy, kteří jste uvedeni mezi dodavateli zapomenutých názvů s otazníkem v závorce, rozhodněte se, prosím, kam to bude a kontaktujte, prosím, Karla raději dříve než později, ušetříte mně i jemu nervy, protože já nejsem zvyklý nedodržet slovo, a on zas nemá rád, když na něj křičím. Dík.
A to je vlastně skoro vše. Hezký den. V. |
|
|
