A u sportu ještě na chvíli zůstaneme...
    Slávek Janoušek objevil kousek odsud liduprázdný, kvalitně promrzlý rybník s upravenou hrací plochou. „Nejvyšší čas“, povídá Luboš Javůrek, kapelník a majitel Bokomary „už jsem nestál na bruslích 25 let !“. „A já devatenáct“, pravil jsem, „a předtím osm, to máme dvacet sedm !“ „Cos už jednó uměl, nikdy nezapomeneš“, dodal moudře Pepa Kachlíř, bývalý hospodský. „Tak v kolik ?“ „Ve dvě.“ A tak jsme o půl čtvrté vyrazili. Rozlosovali jsme taneční páry, obuli brusle a vyjeli na led. Ještě předtím jsme se ale krátce zamysleli nad významem sportu pro náš harmonický duševní vývoj a umělecký růst.

    Rybníček je to opravdu malebný, led tlustý snad 40cm, poněkud nahnědlý, nejspíš od přirozených hnojiv, která do něj za dešťů a tání přitékají z polí. „Nevěřil bych, že zmrzlá močůvka je tak rychlý povrch“, konstatoval jsem uznale po cvičném kolečku, „to by se mělo využít v té nové hale, co staví Sazka !“ „Celou Prahu zavézt hnojem !“, volal na nás pán, co jel kolem na traktoru, ale hrozili jsme mu hokejkami, tak přidal plyn, protože pochopil, že Prahu si urážet nedáme.

    A pak už se hrál hokej. A že to, panečku, byl nějaký hokej ! Nevěřil bych ani omylem, že by mi to po těch letech mohlo vůbec nějak jít, natož tak báječně ! Blafák stíhal blafák, dokonce i soupeři nešetřili nad mým vybroušeným bruslařským stylem chválou. Luboš prohlásil, že když mě tak pozoruje, cítí, že zlatá éra českého hokeje ještě zdaleka neskončila ! Též Slávek se tužil, byla na něj radost pohledět, až jsem mu po jednom sólovém brejku musel říct : „Tys neměl, Slávku, od vrcholového hokeje odcházet, tys měl jít do NHL.“


    A tak včera proběhl v Tramtárii pěkný sportovní den. Cestou domů jsme se všichni shodli, že je nás na muziku škoda a při loučení jsem se zeptal Luboše : „Tak zase za dvacet let ?“ a on na to „Zítra ve dvě.“ Jenže dnes je svatého Valentýna, a to já si radši hraju s panenkama.

    Takže v sobotu.