Život v pelotonu
    Jako kluk jsem několikrát přečetl tam a zpátky knížku „Život v pelotonu" o našem zřejmě nejslavnějším cyklistovi Janu Veselém. Tento pekařský učeň své první závody vyhrával ještě na svém těžkooděneckém pekařském kole. Kterou spravedlivou klukovskou dušičku by si tím navždy nezískal ? Jan Veselý se později stal postrachem svých soupeřů a jako čs. reprezentant se stal naším prvním vítězem Závodu míru, což byl v té době nejprestižnější (a nejtěžší) „amatérský" etapový závod rudého světa, kde ale soutěžila i západní družstva. Závod míru však býval většinou doménou východních sportovců, protože jen málokterý profesionál ze Západu měl tehdy podmínky srovnatelné s péčí o „amatérské" sportovce z Východu. Jan Veselý vyhrál mnoho závodů a získal pro Československo pytel medailí. Pro svou nezlomnou vůli a bojovnost byl jistě trnem v oku celé armádě vychcánků, kteří se nemohli dočkat, až klopýtne. Jednoho hnusného dne, někdy v půli etapy, která vedla z Karlových Varů přes Krušné hory do Karl-Marx Stadtu, v táhlém stoupání, zraněn po pádu a beznadějně poslední, slezl zmrzlý ze svého skřípajícího kola a nechal se polomrtvý naložit do „sběráku", t.j. autobusu, který uzavíral závodní pole. Bylo to za celý jeho život poprvé, kdy nedojel. Soudruzi z ČSTV z něj pak udělali s pomocí médií, která jsou, jak se ukazuje, servilní za všech režimů, vzorový odstrašující příklad pro socialistickou mládež. Byl vyloučen z reprezentace a exkomunikován ze sportovního světa, bez šancí trénovat byť jen mladší dorost. Jan Veselý, když ho pak jednou vykázali od brány jeho domovského brněnského stadionu, zabalil všechny své medaile a tituly do krabice a odnesl je vrátit soudruhům na ÚV. Až v polovině 80. let byly učiněny první nesmělé pokusy o jeho rehabilitaci. Chtěl jsem tento článek doložit přesnými časovými údaji, výčtem jeho titulů a aspoň těch nejzářivějších úspěchů, ale za tři čtvrtě hodiny brouzdání po všech možných vyhledavačích jsem o něm nikde nenašel ani zmínku, což je hodně smutné a bohužel, příznačné. Když už jsem zmínil vracení řádů, nelze nevzpomenout jiné legendy, Johna Lennona, který také vrátil anglické královně svůj titul MBE, na protest proti britské podpoře války ve Vietnamu. Gestu Jana Veselého se nedostalo tolik okázalosti a zájmu veřejnosti, o to snazží je pro mě dnes vybrat si z těchto dvou slavných jmen větší vzor.

    10.2.2003 Jan Veselý dojel poslední etapu svého závodu. Věřím ale, že o tomhle čase už nejspíš stojí zase, jak jinak, na stupních vítězů.


Tak to jezdívá
hudba: Ivo Viktorin, text: Karel Markytán

Věnováno Janu Veselému (1987)

Báječný je pocit po vítězství
Báječní jsou lidé kolem nás
Věnce z vavřínů ti málem lámou vaz
Pak neon slávy zhas
Aby svítil jiným zas

A těm co se k tobě ve chvíli štěstí
Tisknou na fotkách
Tahají za rukáv
Těm pak nestojíš ani za pozdrav
A jak umíš plav
A dovolej se cti a práv

Jedeš sám vlakem domů
Jako tenkrát když jsi nemoh dál
Teď vrací tě poctám
Jako by po jizvě prstem ti sáh
Zas míjels davy jako král
Škoda let
Kdys o to stál

Vzpomínej co bylo s budoucností
Vzpomínej když ti šla na ruku
Padá jenom ten kdo hledá záruku
Kde je pevný prám
Tím je každý sobě sám

Báječný je pocit po vítězství
Báječní jsou lidé kolem nás
Věnce z vavřínů ti málem lámou vaz
Pak neon slávy zhas

Aby svítil jiným zas