|
|
|
Zeptali jste se - dotaz a odpověď
Klávesové rejstříky
Dotaz:
| Rockerr | | Vlasta@klávesy.cz | | 25. 12. 2002, 17:25:31 |
Jeden ryze laický postřeh - někdy mi desně, ale opravdu hodně zaujme rejstřík kláves který používáš na svých nahrávkách. Hodně takových momentů je na desce Výlet. Pokud to mám popsat, tak ten zvuk kláves ja takový "ichtylácký", jednoduchý, bezelstný. Jak jsi se k tomu dopracoval - z nouze ctnost nebo výsledek bezesných nocí? Myslím že ten zvuk kláves je Tvým zcela jasným rukopisem. Všíchni Tě berou jako kytaristu (souhlasím), ale to co někdy stvoříš s pomocí kláves je hodně typické. Asi to souvisí s tím cos napsal nedávno - totiž že jako aranžer by ses v USA uživil v pohodě.
Ostatně jednou (před 10 lety) na koncertě v Rakovníku jsi sednul za klavír a bylo to příjemné. Dovedu si představit malý recitálek s VR za klavírem a známé písně v nové úpravě. |
Odpověď:
| vlasta | | v@r.cz | | 21. 01. 2003, 05:22:52 |
To Rockerr (na jeho starší dotaz): Zvuky kláves, použité na našich deskách, jsou obvykle opravdu výsledkem bezesných nocí, ačkoli jistě se někdy stalo, že jsme se nechali inspirovat zvukem už hotovým. „Hotových“ zvuků ale v nástrojích a modulech (nám cenově dostupných) nebývalo mnoho, většinou bylo třeba je trochu dodělat, nebo si je vymyslet a udělat od základu.
V době, kdy jsem nahrával základy k Na výletě (o prázdninách 1988), jsem používal Yamahu DX 7 Ivoše Viktorina, t.j. zvuky, které Ivoš buď vyrobil či upravil, a to zejména pevné zvuky elektrických pián, které tvoří z větší části kostru desky (ale i skleněné a dřevěné píšťaly v pozadí mnoha tmavých ploch), a dále Roland JX8 P Pavlíny Braunové, na kterém jsem si vyráběl zvuky sám. Později (1989-90), když jsem desku dokončoval, jsem ještě doplnil arzenál barev o pár vlastnoručních zvuků z Rolandu D 50, který jsem si mezitím pořídil (a na který některé barvy točím dodnes). Kombinace více syntezátorů se vždycky ukázala jako užitečná, protože jsme se beztak nikdy nemohli zbavit pocitu, že jednotlivé firmy si (na základě nějakých kartelových dohod ?) v určitých zvukových frekvencích „nechtějí lézt do zelí“, že si jakoby v určitých barvách nekonkurují. Každý zvuk se ale nakonec dá „vyšolíchat“, když se na něm sedí dost dlouho. Na některých zvucích jsem takto strávil i dlouhé měsíce, a některé jsem skutečně upravoval i několik let. Ale dost mě to i bavilo... nakonec – muzika jsou jen zvuky, že, nic víc… Vždycky jsem se snažil, aby mi ten který zvuk ideálně reagoval na dynamiku, a to nejen změnou hlasitosti, ale i změnou barvy tónu, volně přeloženo : čím hlasitěji budu hrát, tím víc se bude zvuk „otvírat“ a „zjasňovat“, jako je tomu u „normálních“ nástrojů. Obvykle také nastavím parametr některého ze zvuků, ze kterých se celkový zvuk skládá, tak, aby se tón v čase lehounce, téměř neslyšitelně měnil, zkrátka aby mi pod rukama „žil“, čímž se semo tamo podařilo dosáhnout toho, že syntezátory v naší muzice neprudily svojí strojovostí, jako tomu někdy bývalo u muzikantů, kteří používali zvuky z fabriky. Píšu to v minulém čase, protože dnes už se dají relativně za babku pořídit mašiny, ve kterých jsou prefabrikovány zvuky vysoce dynamické a živé.
Jsou zvuky, na které je člověk i po letech pyšný, a já mám též pár takových. Na Lenkově syntezátoru JX3 P, což byl velmi primitivní, laciný stroj, na kterém se věrně nedalo napodobit nic, jsem pro Samsona na desku Máků Pohoda vyrobil velmi živý akordeon do písně Podnájem. Navíc jsem si na jeden tahový potenciometr vyvedl funkci náběh zvuku a podle toho, jak dlouhé noty jsem hrál, přidával jsem a ubíral rychlost náběhu. Druhým jsem ovládal hlasitost, čímž jsem v podstatě simuloval „tahání měchů“. Výsledek je neuvěřitelně sugestivní. (Časem, až tu desku seženu, umístím sem ukázku.) Ano, vždycky mě bavilo udělat něco pěkného „na koleně“, dokázat těm synkům z bohatších rodin, že to jde i na Vikomtku zahrát líp než na drahého Fendra … bavilo, bavilo, ale už nebaví. Už mi to dnes ani nepřipadá jako tak velké hrdinství, být chudý, jako mi to připadalo za komančů. Tehdy se bez křivého hřbetu prakticky žádná kariéra dělat nedala (snad ve sportu ?), ale dnes se dají peníze vydělat už i bez amputace svědomí. A tak už dnes netrávím tolik času vlastnoručním vyráběním zvuků, a dokonce jsem klesl tak hluboko, že si občas nějaký dobrý zvuk koupím v krámě, už hotový.
V.
|
|
|
