VLASTA REDL A LOPATOV NA OPATOVĚ

reportáž z koncertu a rozhovor

Téměř přesně po dvou letech znovu v Praze na Opatově, téměř po sedmnácti měsících vůbec, se představil Vlasta Redl a skupina, co se jmenuje Každý den jinak. A byl to come back velmi očekávaný, sál na Opatově vyprodán, dokonce tu nebyly židle, takže všichni diváci stáli a tak se jich sem vešlo možná dvojnásobně. Ano, Vlasta Redl se skupinou se po delší odmlce vydal na koncertní šňůru.

A hned na začátku nová písnička, plynule navazují další, propojeny řadou improvizací a hlavně záplava hudby. U těch známých písní, stále nové a nové náhledy, objevování doposud skrytého, nebo alespoň pohrání si s již před tím vyslovenou hudební myšlenkou. Ale, co bylo nejznatelnější, to byla chuť hrát, dělat - vlastně přinášet - muziku. A nezapomenout na humor, není ho nikdy dost, ale na koncertu bylo a vznikal spontánně. Hlavně jej obstarával Vlasta. Při ladění mandolíny: Tohle je zapůjčený Furch, vzácný nástroj ze série de Luxe, na který ovšem nemáme ruce. Je to spíše nástroj pro ženy. Každopádně děkujeme za zapůjčení nástroje, i když on Furch tady není, asi se to stejně nedozví. No, nic jsem tím nepokazil. Teď vám zazpívá Karel, možná víc světla by se teď na něj hodilo posypat z celkového rozpočtu…

Karel zpíval jednu ze svých novinek. Jemnou a intimní výpověď. Protože v reportáži nelze popsat hudbu, alespoň malá ochutnávka textu:
Chtěl jsem doplout až tam, kde se obloha s oceánem spojí
nebe z vln a moře z hvězd
kam oči dohlédnou, nedá se pokaždé dojít
těžko poznat a znovu se splést
tam za skly brýlí slunečních
tam někde musí být můj přístav
nejlepší maják je tvůj smích
- mně osvítí místa, kam můžu jen já.

Skupina Každý den jinak hrála na Opatově velmi sebevědomě, v "plné" původní sestavě i s vynikajícím kytaristou Michalem Vašíčkem. Ten spolu s Karlem Macálkou (klávesy) vytváří neomylný a charakteristický hudební "redlovský" základ, živnou půdu pro Vlastu, který pak písně cizeluje v detailu až k uchu posluchače. A David Velčovský na bicí spolu s basou Pepy Šobáně rozjíždějí energické bigbítové pasáže až do rockového šílenství.
A opět následují kaskády hudebních improvizací. K tomu, kde končí improvizace a začíná píseň, se kdesi vyjádřil Vlasta Redl: "Všechny improvizace máme pečlivě nacvičeny, naopak v písních samotných si může každý hrát co chce. Tím však vznikají další improvizace, které pak musíme pracně nacvičovat."
Tuhle písničku zahraju ze sta pokusů devadesát pětkrát naprosto skvěle a třikrát slušně, už jsem ji dvěstěkrát zahrál bez chyby. Musím se snažit, je to tu samý novinář, samý ředitel, to u nás doma nemáme. U nás je pouze starosta, farář a hospodskej. A ti v životě o mě nic nenapíšou. Tak přátelé, no držte nám palce. A následuje opět překrásně zahraná Láska je s mnoha novými hudebními nápady.
Jinde se Vlasta Redl rozhovořil o svém textu k písni od T-Rex: Démon. Prostě víte, milé děti, vaši otcové a dědové roc-keři nemohli hrát a zpívat, jaké texty chtěli, museli zpívat i blbé, co hůř museli si je sami psát! Protože jich byl nedostatek. Z První republiky se žádné blbé texty nedochovaly… z Ruska se nic taky nedovezlo…
Předlohou k textu té písně byl jistý Vláďa Běs, náš nejlepší fanoušek, ten vždycky tančil pod jevištěm často ještě dříve, než jsme stihli vystěhovat z auta aparaturu. Předlohou pro další píseň bylo děvče, které myslím, kdyby si vzal Vláďa Běs, těžko bychom hádali, po kom jsou ty děcka víc.
Dvě hodiny koncertu uplynuly jako nic. V anketě na Vlastově webu o nejlepší název kapely Každý den jinak, vyhrál ten den název Lopatov, Vlasta představuje jednotlivé členy kapely, ale ještě zdaleka není konec, nastavuje se snad nejlépe zahraným přídavkem Jak vlastně vypadáš, před kterým ještě stihl Michal napodobit start Ferari Testa Rosa. A na závěr ještě Vlasta divákům vysvětluje důvody delší přestávky ve vystupování na veřejnosti: Prostě musel jsem si tu pauzu dát, už mě ta muzika …, jako ne, že by mě nebavila, což o to, muzika mě baví. Ale už jsem se z toho neuměl radovat, víte. Z těch rozzářených dívčích obličejů, už jsem viděl jenom ty mužské obličeje, už jsem poznával ty hudební kritiky. Já doufám, že to na mě dnes nebylo vidět, když jsem v noci oka nezahmouřil, příště už přijedu vyspanej. A nebo teprv ne!

Složení kapely:
Vlasta Redl (kytary, mandolína, klávesy), Michal Vašíček (kytary), Karel Macálka (klávesy, kytara), Pepa Šobáň (baskytara), David Velčovský (bicí)

Playlist koncertu (přibližný):
?, Všechno, co chci, Vracaja sa dom, (?- K.Macálka), Dvakrát, (?M.Vašíček), Láska je, Co když, V hornom dolnom konci, (Můj přístav?, K.Macálka), Na výletě, Bože můj, 6&90, Jak vlastně vypadáš, Husličky

Pepa Šobáň

Co pro tebe znamenalo těch uplynulých sedmnáct měsíců bez Každý den jinak?
Poměrně dost velkou otravu. Když to děláš celý život, tak se nemůžeš jenom tak sebrat a nechat toho. To nejde.
Takže spíš ztráta, než zisk?
Pro mě ztráta. Psychicky, muzikantsky - ztráta.
Cítíš se víc muzikant, než třeba podnikatel, i když tvé podnikání bylo blízko hudbě…
Tak on to byl ještě navíc houby kšeft, prodávat cédéčka, ty v dnešní době nikdo moc nekupuje. To ti nepřidá. Prostě jsem se celou tu dobu těšil na to, že zase budem hrát.
A dá se říct, že jsme se těšili všichni.
Vlasta psal na svém webu, že sní o tom, že ho snad neopustíte a že si někdy s Každý den jinak zase zahrajete.
(Smích.) No, my jsme se zas dali dohromady, že si zahrajem a v postatě se ještě moc nových věcí nehraje. Nějaké dvě, tři věci, co dělal Karel, pak dvě starší, které se nikdy nehrávaly, ale na nových věcech teprve začneme dělat. Čekáme, že po šňůře, která snad dopadne dobře, začneme dělat na té desce.
Vlasta na svých stránkách taky něco na ten způsob taky slibuje…
No, mám pocit, že slíbil už i na BMG (smích). Materiál je nachystaný, tak snad na tom začneme dělat.
Ještě poslední otázka: Změnilo se u tebe něco za těch sedmnáct měsíců?
Je to skoro jako by ten rok a půl ani nebyl a prostě jsme se sešli, začali jsme tam, kde jsme skončili a jede se dál.

David Velčovský

Co pro tebe znamenalo těch uplynulých sedmnáct měsíců, ztrátu, nebo zisk?
Já myslím, že určitě zisk. Člověk dozrál, měl čas si odpočinout, nabrat nové síly a směle vpřed…
Ty jsi ale za poslední rok vyzkoušel podnikaní, můžeš srovnávat…
Když se povede koncert, to je nádherná pohoda, to se cítím být víc muzikantem. Pak třeba přijdou, no, méně tučná období a to člověk nepohrdne tím, že může trochu podnikat. Takže to je jako misky vah.
Když teď zas hrajete, jaký je to pro tebe pocit?
Je to fajn, perfektní. Rád zas vidím ty naše ksichty, prostě fajn.

Michal Vašíček

Co pro tebe ta pauza znamenala? Ztrátu, nebo zisk? A ty jsi měl pauzu vlastně delší.
Já jsem neměl vůbec pauzu!
Myslím s Každý den jinak?
Jo s Každý den jinak! Určitě zisk. Protože toho ježdění a nejen toho bylo strašně moc.
Dobře a když jste zase začali, jaký je to pro tebe pocit po víc jak dvou letech?
Já jsem se na to těšil a pro mě je ten pocit dokonce lepší, než ten minulý. Já jsem teď hodně spokojený.
Ty jsi přece jen nejblíže u nahrávání, máš studio, jak to vypadá s novou deskou?
U mě? No, docela dobře.
A u Každý den jinak?
No, bavíme se o tom.
???
Tak, písničky jsou, myslím, že bude.

Karel Macálka

Sedmnáct měsíců "Každý den jinak" nebylo, jaký je ten návrat? Víc ztráta, nebo zisk?
Ztráta určitě ne, spíš zisk. Protože jsem přišel na věci, na které bych bez ty pauzy asi nepřišel.
Ty jsi mezitím hrál s různými hudebníky …
Já doma na zadku sedět nevydržím.
A jaké máš pocity teď, když jste začali znovu hrát?
Určitě se každý z nás těšil. Vždyť je to droga! Když ji rok a půl nemáš, tak ti chybí.
S jinými hudebníky jsem mezi tím hrál, ale tady je to jinak, hlubší. Tady je to jinak, "Každý den jinak."

Vlasta Redl

Co ti ten poslední rok a půl dal a co vzal?
Pro mě to vlastně bylo dýl, já už jsem před tím zhruba rok sbíral odvahu, abych to udělal, protože byť načas rozpustit kapelu, která dobře hraje je vždycky hrozně riskantní…
Tak, co mi ten rok rozhodně dal je, že jsem už ve chvíli, kdy jsem k tomu našel tu odvahu, jsem si přestal připadat jak hadr na holi, jako nějaký subjekt nějakého rozjetého vlaku. To pro mě mělo obrovskou cenu. A druhá strana téže mince je, že jsem přišel o ten život na těch šňůrách, o ty takový ty nahodilý známý kamarády, o ty lidi který rádi si něco poslechnou. Neměli jsme problém, že by nás přestala bavit muzika. Najednou jsem si musel vystačit sám, ať už se mi dařilo, nebo nedařilo, s vlastní kritikou, sebekritikou, nebo taky i s vlastní obdivem. Když člověk sedí doma, tak se mu můžou povést věci, ale teprve před lidma si člověk uvědomí ten dopad, ten smysl, proč to vlastně dělal. I když to doma ví a tuší.
A ještě trochu o plánech. Nové CD?
Tak mělo by být. Ale není tu žádný smrtelný tlak, ani smrtelný pot. Prostě pokud to během léta doděláme do takového tvaru, abychom se za to nemuseli stydět, tak ta deska na konci léta vyjde.
Děkuji za rozhovor všem.

PS: A ještě jedno poděkování osobě, bez které by se neuskutečnil nejen tento rozhovor ale ani koncert. Osobě, která svoji práci dělá s nevšední pečlivostí - manažeru kapely, Karlu Jiříčkovi. Díky.

Převzato z http://www.internetfolk.cz.