Musím začít Slunovratem. jak jste si večer ve vaší režii užil?
Bylo to nakonec velmi příjemné. Všechny předpovědi se shodovaly v tom, že bude pršet, takže jsme si dělali velké obavy, že nám liják rozežene davy, a hle, ani nekáplo.
Nebylo publikum trochu vlažné?
No já nevím, mně to tak nepřipadalo. Hraju raději lidem, kteří poslouchají, než výskajícím tanečníkům, kteří už mají trošku „nakoupíno“, proto se snažíme v poslední době hrát na festivalech takto, den před. Ono je to na festivalech spíš vzácné, takový klid, ale asi tam bylo hodně lidí, kteří přišli fakt na nás... Na tom určitě nic nepříjemného není.
Podle čeho jste vybíral své hosty?
No, přiznám se, že jsem to pořád odkládal, až když mě Jupp začal nahánět, obvolal jsem kamarády a tihle měli čas. Ale už vloni v Kamenici, kde jsme se potkali s Honzou Vančurou, jsme si plácli, že si spolu musíme někdy zahrát Už vyplouvá loď John B. Trochu jsem mu to kazil, ale užil jsem si to, byla to první píseň, kterou jsem ve třinácti vyloudil ze své zbrusu nové první kytary. Šany s námi teď hraje už nastálo, tak tam to bylo jasné, a Slávek, ten bydlí přes kopec, takže ten to věděl první.
Máte rád festivaly?
Nevím, jak to říct, abych nikoho nenaštval, ale radši hraju „normální“ koncerty, tyhle „předfestivalové prology“ se jim ale dost blíží. Co mám na festivalech rád, je, že se můžu po vystoupení vmísit do davu a pokecat s lidima, sednout si s nima na pivo... to po normálním hraní nejde, než se převleču, všichni jsou pryč.
Letos budete opět na rockovém Trutnově. Je pro vás něčím výjimečný?
Trutnov je velmi dobře připravený festival, s naprosto prvotřídním ozvučením, takže tam se těšívám. Často se nám na rockových festivalach stává, že za námi přijdou bigbíťáci a plácají nás po ramenou - kruci, my čekali nějaké folkové drnkačky, a vy hrajete bigbít jak kráva ! To potěší. No, je to zase trochu jiné než na folkových festivalech, ale ty rozdíly se v poslední době hodně stírají. Ty mladší děcka už necítí takovou potřebu se žánrově omezovat. Chtějí slyšet muziku a chtějí se bavit. To mně docela vyhovuje.
Poslední autorskou desku jste vydal snad před sedmi lety. Kdy bude další?
Teď máme roztočenou kapelní desku, tu bychom chtěli stihnout dokončit do podzimu, a paralelně dělám na své sólovce a na třetím společném albu se Samsonem a Slávkem Janouškem... která z těch dvou půjde dřív, to vážně nevím, ale asi to nějak načasujeme podle obchodních připomínek vydavatele. Inu, je to taky byznys. Nikomu z nás se nechce zpátky do továrny.
Jste svým pánem? Nic vás netlačí, třeba smlouva s vydavatelem?
Fakt je, že na BMG, kde jsem „ustájen“, jsou lidi, kteří chápou, že nemá cenu vydávat desku, která není hotová. Já se snažím, aby ty desky byly k poslouchání, a oni se samozřejmě snaží jich prodat co nejvíc. Ale že by mně někdo popoháněl nebo snad nutil nějakými obchodními výhružkami, o tom nemůže být ani řeči. Já bych ale ani nikdy nepodepsal nic, co by takové chování někomu vůbec umožňovalo. Každý, kdo něco takového podepíše, by měl vynadat hlavně sám sobě. Jsem prostě pomalejší, tak mi to prostě dýl trvá, ale tlačit na pilu nic neřeší.
Přibývají vám nové písně?
V poslední době docela ano. Dal jsem si rok koncertní pauzu a docela mi to prospělo. S Janouškem a Samsonem máme písní už tak na dvojalbum, to se to bude příjemně vybírat. A vyhazovat. Není zas takový problém napsat hodně písní, jde o to, aby se ty věci k sobě hodily, a aby to pohromadě dávalo nějaký „vyšší“ celek. Kdybych chtěl vydávat písně, které spolu žádné celky netvoří, mohl bych dělat jednu desku za rok, a snad i častěji, ale proč.
Kterého ze svých alb si nejvíce ceníte?
Těžko říct, asi žádná z těch desek není vyloženě zpackaná. To by asi bylo na serióznější rozbor. Pro mě je důležité, že se za žádnou nemusím stydět, a občas, když mám nějakou nekritickou chvilku, jsem na ně i pyšný. (Smích).
Někteří písničkáři mají strach, že už silné věci napsali a nepřekonají je. Znáte ten pocit?
No znám, ale zatím mě to ze sna pořád ještě nebudí. Mám pocit, že ty nejlepší písně snad teprve napíšu. Ty nové věci, které jsem teď do kapely přinesl, a na kterých právě pracujeme, určitě nejsou žádné sračky.
Na svém valašském statku se obklopujete hudbou, když, tak jakou, nebo máte raději ticho a klid?
Já bydlím na jižní Moravě, kousek od Slavkova, jak se prali ti tři císaři, a muziku si tu samozřejmě pouštím, ačkoli proti tichu nic nemám. Ale vypočítávat, co tu všechno mám, by zabralo týden. Poslouchám prakticky všechny žánry, snad kromě dechovky - ačkoli... takový Goran Bregovič, to je dechna, kterou si nechám líbit !
Chodíte na koncerty svých kolegů? Koho máte nejraději?
Občas zajdu, ale spíš na návštěvu, poklábosit. Vždycky juknu do sálu ale málokdy tam vydržím sedět. Poslechnu si to raději někde v soukromí, ty nové pecky, to se každý rád nad ránem pochlubí. Je to trochu jiný vztah, než ten klasický účinkující-divák... když s někým ujdete kus cesty společně, nebudete za ním přece chodit do práce, že...
Znalci říkají, že jste jeden z mála českých muzikantů, kteří by se mohli prosadit v zahraničí. Neláká vás to?
Ale docela i jo. V létě se chystáme do Polska, a rozjednané je snad i nějaké Rusko. To mě tedy láká hodně, víc než celý Západ. Ale nějakou díru do světa ode mě čekat nikdo nemůže. Přece jen máme tu muziku bytostně spjatou s texty, které jsou tak mnohovrstevnaté a plné českých fórků, že to v podstatě nejde přeložit... musel by to překládat nějaký extraligový poeta, a ti mají svojí práce dost. A lépe placené. Ale přesto, když už nás z venku někam pozvou, pečlivě se na to vždycky jazykově připravuju. Ty možnosti se nám teď se vstupem do EU přece jen trošku rozšíří, cestovat přes hranice s aparaturou a nástroji bude nesrovnatelně levnější, no, tak uvidíme. A začneme na Slovensku.
Petr Mareček, MF DNES Hradec Králové
