Rockový komediant Redl dal zapomenout na déšť Glosa
  Jediné, co sobotnímu koncertu písničkáře Vlasty Redla a kapely, která se jmenuje Každý den jinak, v královéhradecké restauraci U Letců scházelo k absolutoriu, byly nové písně. Skanzenů na kolečkách, které do omrzení žijí z minulosti, znají folklové přehlídky až hanba. To k Redlovi, požehnanému melodikovi i textaři, nesedí. Písničkář, který se po dvou letech odmlky rozhodl znovu koncertovat, s požitkem vybíral z alb Na výletě, O kolo zpět a i ze zatím poslední desky z roku 1998 nazvané Každý den jinak. Dívky v pětisethlavém publiku by mu asi neodpustily, kdyby vynechal Jak asi vypadáš, má milá, jeden z nejkrásnějších milostných stesků (...až v tomhle životě se minem/Chtěl bych tě najít v ňákém jiném/Ze slabik stloukám pro svou spásu/Archu co za tebou má doplout/Až do těch časů/Přelívám oceán, má milá/A láska by mě vykoupila/Nevezmou mě nikam jednoduše/Do nebe ani do pekla/Jen s půlkou naší duše...).
  Při úvodní písni První stopa(ř) se dvěma klávesami trochu zatrnulo, že se písničkář vrací k nasládle efektnímu poprocku z časů AG Fleku předminulé dekády. Chyba lávky, skupina výborných instrumentalistů (kytarista Michal Vašíček, klávesista Karel Macálka či baskytarista Josef Šobáň) vedla dvouhodinový a deštěm skrápěný večer jako regulérní a našlapaný rockový koncert s ohlasy Led Zeppelin, U2 či Deep Purple, na nichž někdejší zábavový matador z Valašska vyrostl. Kytarová souhra, dynamika, rytmické zlomy byly nakažlivé stejně jako chuť muzikantů hrát. Redl s osobním magnetismem živelného a poťouchlého krysaře poslal ke všem čertům úvahy, zda to ještě je, či už není folk.
  Co když, Láska je, 6&90, Čarodějova píseň, Příteli, Husličky, mandolínové Vracaja sa dom či V hornom dolnom konci, silná píseň střídala stejně silnou, akustické začátky gradovaly v hutný, přesto přehledný bigbítový sound, jen autorské pokusy Karla Macálky vyhlížely jako milé folkové pokusy, aby si principál oddechl a zakouřil. Redl zpíval naplno, s každým slovem si hrál, žádné nezahodil, muzikanti mu dělali sbor "chasníků" o síle chorálu.
  Nadhled, sebeironie (shozené Rehradice) a muzikantské i "estrádní" komediantství (z představování kapely se stala scénka hodná Felixe Holzmana), k tomu lahodný a nekašírovaný moravský rock vonící slivovicí - člověk úplně zapomněl, že mu prší do piva i na partnerku.
  
  Mladá fronta DNES, 19.05.2003, Kraj Hradecký - Autor: PETR MAREČEK - Strana: 04
  foto: VONĚL JSEM JAK MARIJÁNEK OD SLIVOVICE... Písničkář Vlasta Redl.
  foto: MAFA - OTAKAR GRUSSER